Myslím si, že výchova dnešních dětí je docela složitá. Protože si vzpomínám třeba na svoji sousedku, která má osmiletého syna. Kdybyste viděli, jak ten její syn se chová, tak byste asi kroutili hlavou anebo byste rovnou brečeli. Ten její syn je tak sprostý a někdy taky agresivní, že se mi z toho chce fakt brečet. Protože on bydlí o dva baráky od nás, takže se taky velice často schází s mým synem. Vždy to svému synovi říkám, že se mi nelíbí sousedovo chování, tak ať tam stále chodí a je rád, že tady někoho má. Je tady ještě jiný jeho kamarád. A je totiž sice pravda, že tady na vesnici jsou jenom dva kluci v synově věku, ale ten jeden slušnější chlapeček jsem ta jenom dojíždí do školy, takže se mimo školu moc nescházejí, což mě mrzí a je to škoda.

Takže tady není nonstop ten sousedovic syn, se kterým je fajn hra a povídání. Děti jsou prostě různé a nevyzpytatelné. Pokaždé, když jsou u nás doma, tak se tam její syn u nás chová jako doma, opravdu hodně mě to vadí, protože mi přijde takové chování nezdvořilé. Přijde nějaký cizí člověk k vám domů a ihned vám leze do ledničky a něco si vezme bez optání?

No, mě se tohle nelíbí! Tohle neděláme ani tam, když jedu k sestře na návštěvu, taky jí nelezu hned do lednice. Já vím, že si řeknete, že to jsou děti. Jenomže tento kluk, kterému je teprve osm let, tak on to dělá schválně. Myslím si, že takové naschvály vůbec nejsou od malých dětí pěkné a vhodné. Kolikrát jsem to už nastínila sousedce, jaký je to syn a jaké má způsoby. A ona sama řekla, že o tom ví, ale že prý nebude ničit synovo dětství, že prý ať si dělá, co chce, protože dětství má jenom jedno. Tohle je sice pravda, ale to neznamená, aby se dítě chovalo opravdu špatně až drze. To já dbám na to, aby můj malý syn měl do života ty správné způsoby a aby věděl, jak se má v dané situaci chovat.